Koleda, koleda - Koleda, koleda

Bezdomovec schoulený na lavičce v kabátě nalezeným u popelnice, se snažil zahřát sám sebe a u toho popíjel z lahve jakýsi levný likér. Jeho domovská lavička stála mezi stromy, přímo naproti pěti patrového domu. Bezdomovec pozoroval jednotlivá okna. Všechna přímo zářila. Ať už za to mohl lustr, lampička, televize nebo barevné žárovičky obmotané kolem vánočního stromku. Záře vánočních stromků byla ze všech září nejkrásnější. Bezdomovci stekla z oka slza. Jak moc touží usednout s dětmi u voňavé jedličky, zapálit svíčku, zpívat koledy, pochutnávat si na kaprovi a bramborovém salátu a jako zákusek si dát cukroví nebo jablko, které by pro děti rozkrojil, tak aby se v něm objevila hvězdička. Jak moc by si přál zazvonit na zvoneček a dát tím dětem znamení, že přišel Ježíšek. Všechno by to tak moc chtěl a nemůže to mít. A všichni tihle lidé z pěti patrového domu si užívají Štědrého večera. Smaží řízky, prostírají sváteční stoly, zapomnětlivci hledají po bytě schované dárky, děti hrají na flétny a housle falešně koledy prarodičům a oni se usmívají, protože jim nevadí, že jejich vnoučata hrají falešně, oni jsou rádi, že mohou být s nimi.
Začal padat sníh. Bezdomovec pozoroval, jak mu sněhová vločka spadla do jeho lahve s likérem. A najednou začalo sněžit hustěji a hustěji. Bílý sníh chyběl k dokonalosti štědrovečerního večera. Bezdomovec se opět podíval na dům a skrz vločky viděl v jednom okně malou holčičku, jak pozoruje padající sníh a usmívá se. Bezdomovec se podíval na jiná okna. Postupně k nim přicházeli lidé, aby se podívali na tu bílou krásu. Zvláštní, jak lidi dokáže okouzlit zmrzlá voda, když jejich obchodní centra oplývají takovým množstvím vánočních ozdob, které tam jsou nahromaděny už od poloviny října.
Bezdomovci začínala být zima, vrávoravě se zvednul a vydal se směrem ke starému městu. Měl to tam rád, protože uprostřed náměstí stál velký vánoční strom jednoduše ozdobený a ze všech těch barokních a renesančních domů dýchala nepopsatelná atmosféra.
Náměstí bylo liduprázdné. Většina obyvatel města oslavovala ve svých bytech a domech. Bezdomovec se doploužil k lavičce vedle městské kašny a z batohu na zádech vytáhl flétnu. To bylo jeho nejcennější vlastnictví. Položil si ji na kolena a dýchl si do zkřehlých dlaní. Chvíli trvalo než je dostatečně zahřál. Před pár dny totiž ztratil v parku rukavice a ještě nenašel v popelnici jiné. Ještě neobešel ani třetinu popelnic, které obvykle procházel, protože ho poslední dobou zmáhá únava, ale přesto v sobě choval naději, že dříve nebo později rukavice přece jenom najde.
Když měl prsty dostatečně prokrvené, uchopil flétnu a na zkoušku do ní foukl. Hrála pořád dobře. Pak si ještě naposledy promnul ruce a začal hrát. Z flétničky vycházela melodie koledy Štědrý večer nastal. Po Štědrém večeru hrál Narodil se Kristus Pán, Neseme Vám noviny a Chtíc, aby spal. Při této koledě zahlédl, jak se k němu skrz padající sníh blíží postava v dlouhém kabátě. Když přišla blíž, zůstala nad ním stát a poslouchala. Byla to jakási žena. Po ženě přišel i nějaký muž a malé dítě. Všichni tři, zachumlaní do šál, s teplými rukavicemi a čepicemi, se těšili z hraní člověka bez domova ve špinavém a potrhaném kabátě.
Ještě než skončila koleda Chtíc, aby spal, hromadilo se kolem bezdomovce stále víc a víc rodin. A on hrál dál a dál a bál se, že když přestane, lidé se rozejdou a on zůstane sám. Proto se po kratičké odmlce nadechl a náměstím se rozlehly tóny Veselých vánočních hodů. Při nich se začaly dít neuvěřitelné věci. Ten muž, co přišel hned za ženou, která bezdomovce objevila, smekl čepici a položil ji vedle bezdomovce. Jiný muž sundal rukavice a položil je vedle čepice, další sundal šálu. Postupně si začali lidé uvědomovat smysl Vánoc a bezdomovci se na lavičce postupně nahromadilo spoustu věcí. Když bezdomovec začal hrát další koledu, všiml si, že přicházejí stále další a další lidé. Ti přinášeli misky s cukrovím, ovocem a dokonce v několika miskách byl i kapr se salátem.
Bezdomovci se hrálo mnohem líp. Byl velmi šťastný a nechtělo se mu skončit. Hrál velmi dlouho. Z jeho flétničky zněly tóny všech koled, které znal. Lidé se usmívali a nosili mu dary. A koledy zněly opravdově.